Gospel / Spiritual

Na kon­tu mají více než jeden mil­ion pro­daných desek, na jejich vys­toupení na Open — air kon­cer­tu při­je­lo 80 000 nadšených posluchačů, den­ně je hra­jí v rozh­lase a po 70 týd­nů se umísťu­jí na prvních místech v hitparádách.To nej­sou fak­ta o Rolling Stones, nýbrž o Mis­sis­sip­pi Mass Choir.

V našich pod­mínkách něco nepřed­stavitel­ného, ale v zemi, kde se negro — spir­i­tuál­ní hud­ba nar­o­di­la, nic zvlášt­ního — jsou zde radiové stan­ice jen pro gospelovou hud­bu, kon­a­jí se fes­ti­valy pro sto tisíc posluchačů, exis­tu­jí nesčet­né a vynika­jící gospelové chóry, speciál­ní odd­ělení pro gospelovou hud­bu v obchodech s deska­mi a CD.

Gospel má v USA výz­nam­né postavení. Ale přesto je ten­to hudeb­ní směr daleko vzdálen od velkého obchodování, od velkého byzny­su. Jenom zříd­kakdy se stanou zpěvá­ci tak známý­mi jako Mahalia Jack­son, avšak téměř všich­ni pop­ulární černí zpěvá­ci začí­na­jí svo­ji kar­iéru zpěvem v míst­ním gospelovém chóru.

Odkud pochází gospel

Slo­vo gospel pochází z angličtiny a zna­mená evan­geli­um, nebo-li dobrou zprávu. Vzniku gospelu však před­cháze­lo období spir­i­tuálů, které sou­vise­lo s depor­tací, ztrá­tou domo­va a kul­turní iden­ti­ty a součas­ně bylo doprovázeno hlubok­ou nábožen­sk­ou vírou.

Spir­i­tuá­ly jsou původ­ně pís­ně, které otro­ci zpí­vali během jejich těžkého kaž­do­den­ního živ­ota. Vznikaly ve vol­né improvizaci a byly úst­ně předávány.

Na začátku 18. sto­letí se mezi bílý­mi a černý­mi šíři­lo tzv. Velké probuzení neboli The great awak­en­ing. Spir­i­tuál­ní pís­ně se použí­valy pro přenos zák­lad­ních myšlenek toho­to hnutí. Rev­erend Richard Allen, narozený jako otrok, sám sebe v 17 letech vyk­oupil. V roce 1801 jako kněz metodis­tů nap­sal jeden z prvních doku­men­tů afroam­er­ické kostel­ní hud­by. Dnes před­pok­ládáme, že čer­noši tyto pís­ně zpí­vali jejich vlast­ním speci­fick­ým způ­sobem — s důraznějším ryt­mem, na africk­ou pětitónovou škálu a s vlast­ní­mi vymyšlený­mi tex­ty. Negro-spir­i­tuál byl na světě.

Tato for­ma hud­by se rozšíři­la hlavně u otroků. Hym­ny, žalmy a zakázané pís­ně se zpí­valy v noci u táborových ohňů a také při prá­ci. Spir­i­tuá­ly reflek­to­valy situaci otroků. Něk­teré z nich pojed­ná­valy o jejich trápení, jiné o době po zrušení otroctví nebo také slouži­ly jako návod, jak se od otroctví osvo­bod­it (Wade in the water).

Spir­i­tuá­ly po zrušení otroctví v roce 1865 ztráce­jí na výz­na­mu. Není již tře­ba zpí­vat o touze po svo­bodě, pro­tože otro­ci svo­bo­du, ale­spoň na papíře, nabyli.
Asi kolem roku 1920 se začala setká­vat čer­nošská spir­i­tuál­ní hud­ba s jazzem. Vzá­jem­ným ovlivňováním se sta­lo, že trh byl náh­le doslo­va zaplaven pís­ně­mi, jejichž koře­ny bychom našli právě v negro-music, byly to pís­ně psané jako blues, rum­ba, mam­ba, boo­gi — voo­gi, apod.

Profesionální zdokonalení

Výz­nam­nou osob­nos­tí, která se vel­mi zaslouži­la o rozvoj gospelu, byl T. A. Dorsey, syn bap­ti­stick­ého faráře a bývalého bluesové hudeb­ní­ka, který do svých skladeb míchal spir­i­tuá­ly, žalmy a blues. Výsled­kem byl tzv. gospel blues či církevní blues. Jeho hud­ba byla jiná — upravená, jaz­zová a dala se nap­sat v notách.

V roce 1932 založil T.A. Dorsey hudeb­ní nakla­da­tel­ství House of Music, které umožňo­va­lo Afroamer­ičanům pub­liko­vat jejich sklad­by. Ve ste­jném roce založil se zpě­vačk­ou Sal­lie Mar­tin The Nation­al Con­ve­tion of Gospel Choir and Cho­rus­es a v roce 1942 Gospel School of Music v Chicagu. Toto vše zna­me­na­lo pro gospelovou hud­bu obrovský pokrok. Zře­jmě nejznámější sklad­bou T.A. Dorsey­ho je Take my Hand, Pre­cious Lord (The Jack­son Singers, CD 3247 / Cen­tu­ry Cel­e­bra­tion)

Zlatý věk gospelu

Tisíce malých i větších gospelových skupin se vezpí­valy do srd­cí a do uší posluchačů. Něk­teří ze zpěváků se stali známý­mi, jako např. Sam Cook, který pokračo­val ve své kar­iéře jako svě­tová hvěz­da soulové hud­by.

Nejznámější zpě­vačk­ou toho­to zlatého věku gospelové hud­by se sta­la Mahalia Jack­son, která díky své­mu tal­en­tu už v roce 1947 stan­u­la nejvýše na žebříčku pop­u­lar­i­ty inter­pretů gospelu a její nenapodobitel­ný pěvecký styl z ní učinil královnu gospelu. Známé pís­ně jsou např.: In The Upper Room nebo Walk With Me (The Jack­son Singers, CD 3249 / Sum­mer­time Gospel & Soul).

Ve čtyřicátých a padesátých letech pop­u­lari­ta gospelu pos­tup­ně ros­t­la. Gospel se etablo­val jako samostat­ný hudeb­ní směr. Přestává být výlučně církevní záleži­tostí. Dochází ke komer­cional­izaci sty­lu, gospe­ly zpí­va­jí i nevěřící. Vzniká řada gospelových skupin jako jsou např. The Gold­en Gate Quar­tet nebo The Five Blind Boys of Mis­sis­sip­pi.

Gospel současné doby

Posled­ních třicet let se gospel rych­le vyví­jel. Vydal se na ces­tu k mod­erní pop­ulární hud­bě. Dov­oleno je to, co se líbí, ať to jsou prvky tradičního gospelu (klavír, kytara, tam­burí­na) nebo mod­erní elek­trické nástro­je.

V roce 1969 vydal E. Hawkins nahrávku, v které se objevil jeden starý bap­ti­stický žalm. Byl mod­erně aranžo­vaný a měl ohrom­ný úspěch: Oh, Hap­py Day. Na celém světě se pro­da­lo 20 mil­ionů CD s touto nahrávk­ou a sklad­ba je dodnes velice aktuál­ní. (The Jack­son Singers, CD 3248 / Amaz­ing Gospel).

Gospel si našel ces­tu i do Evropy. Na turné jsou zde každým rokem něk­teré výz­nam­né skupiny. V České repub­lice uvítáme 13. a 14. listopadu 2004 ve Smetanově síni pražského Obec­ního domu vždy od 20 hodin jed­nu z nich: The Jack­son Singers / Gospel Emo­tions s jejich pro­gramem Spir­i­tu­al Inspi­ra­tion.